Uvnitř velké mořské škeble se najde kde co. Z většiny “hmoty” jsme udělali výborné rizoto. Komu nechutnalo dal si víc kečupu.

Nejprve jsem se chystal sepsat lodní deník z naší plavby plachetnicí po jadranu, ale vzhledem k obsáhlosti a neuvěřitelnosti některých situací si ho nechám třeba na scénář k filmu Dokonalá bouře 2 :-) Zaměřím se jen na dvě záležitosti: Jídlo-pití a kam pak s ním?

Na moři je hned po členech posádky a lodi samotné nejdůležitější jídlo a pití.  Je to důležitý faktor při všech plavbách, nedostatek, nebo špatně připravené jídlo zhoršuje náladu, vede k revoltám a tím přímo ohrožuje lodního kuchaře :-)

Příprava teplých jídel probíhá na výkyvném plynovém vařiči s bočními úchyty, které udržují vařící vodu v konvi i při extrémních náklonech a vysokých vlnách. Popáleniny jsou na moři velice nebezpečné, proto bývá místo v kuchyni těžko obsazováno. Představte si vařit gulášek pro osm hladových námořníků v krabičce od sirek s kterou pořád někdo třese. V lodní kuchyni se spotřebuje vše co moře dá, od chobotniček, různých neopatrných ryb až po výborné škeble a maxi lastury, perly však vracíme moři .-)

Studená kuchyně je bezpečnější většinou sestávala ze “švédských talířů” kam  se krájí různé druhy trvanlivých salámů sýrů, olivy, okurčičky… Takto připravené mísy se podávají většinou s chlebem. Uchování chleba bývá problém a po nějaké době (hned jak začne světélkovat) ho házíme malým věčně hladovým rybám, kterých je všude plno. Těch větší je už k vidění na jadranu méně (asi je jachtaři málo krmí).

Tekutý chléb si vozíme v plechovkách po kartonech. Nekazí se, ale taky dlouho nevydrží .-) , večer ho nahrazujeme ginem nebo pravým rumem.

Vždycky mě zajímalo jak řešili problém se záchodem první kosmoplavci, i na takovéto malé lodi je to zajímavá otázka.

V útrobách lodi se sice skrývá místnost se záchodovou mísou, ale my ji využívaly spíš jako skladiště pytlů s odpadky, které se vyhazují v přístavech do kontajnerů. Důvod nepsaného zákazu používání WC je čistě praktický. Mísa je pod úrovní moře proto obyčejné splachování nefunguje, nepotřebný obsah se nejdříve ručně přečerpává do zásobníku. Odkud se pak občas na širém moři ruční pumpou posílá hladovým rybkám. To je ideální postup uváděný výrobcem lodi. Ovšem nic není tak čistě bílé jako v příručce, stačí když se zvednou vlny (na moři se to stává nečekaně a často) a obsah zásobníku putuje skrze pumpy pod podlahu. Tak se stálo že na první plavbě jsme zažily menší peklo. Nevěděli jsme jestli trpíme mořskou nemocí, nebo se nám zvedá žaludek ze zápachu. Čištění lodi bývá zdlouhavá činnost a chvílemi jsme uvažovali o plánovaném zakotvení někde na dně :o)

Řešením takovýchto případů je jednoduché, ale vyžaduje trochu cviku. Často kotvíme v marínách kde je dokonalé zázemí a tak se postupem času vyvine přirozený reflex “budeme kotvit - bude záchod”. Co se čurání a náhlých příhod týče, nejlepší lodní záchod jsou pohodlné schůdky na zádi lodi po kterých sestoupíte k hladině, pozorujete převalující se vlnky a pří kouzelném západu slunce si na běžný pisoár ani nevzpomenete. Proti tomuto romantickému WC nakonec nic nenamítali ani příslušnice něžného pohlaví.

Tento článek byl publikován dne 22.9.2003 v 20:49. Můžete sledovat komentáře k tomuto článku pomocí RSS 2.0 feed. Můžete zanechat komentář, nebo použít trackback z vašich stránek.