Fascinují mě opakující se tvary, třeba jako točité schody jejichž
konec se ztrácí kdesi v mlze, dvě souběžné kolejnice potkávající se
kousek za nekonečnem…  jsou to pro mě skryté Cesty vedoucí skrze
náš v svět…

Když zrovna cestou do schodů netrápim hlavu představou nekonečna,
tak zcela jistě trápím tělo a příště se poohlednu po výtahu :-)