18.8.2004
14:25
To jsou symboly mého mládí. Československá televize zaryla svůj vysílací dráp do mé duše tak silně, že nemohu skrývat nadšení ze skutečnosti, že existuje možnost zavzpomínat.
Pokud chcete i Vy shlédnout originální videoklip Holky z naší školky, proslov M. Jakeše, Vlaštovku, či jiné programy našeho mládí, navštivte tento odkaz umístěný na stránkách České televize. Jistě se velmi pobavíte.
11:27
Svěř se synu.
Otče zhřešil jsem mnohokrát vůči sobě, vůči lidem kolem a možná vůči všem. Může být myšlenka hříchem? Nebo je hříchem až čin?
Nerozumím Ti synu.
Otče, je stejným hříchem čin samotný nebo i pouhá myšlenka na něj?
Synu, konej dobro dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Přistupuj k ostatním tak, jak bys sám chtěl, aby druzí přistupovali k Tobě.
Otče, hovořím o myšlence, nikoli o činu. Je pomyšlení na hřích hříchem?
Pokušení můžeš zvrátit synu, čin samotný již ne. Přemýšlej o tom.
A Vy Otče, bráníte se pokušení?
Každý den synu. Život je plný nástrah. Modlím se, abych nepodlehl. Snažím se žít smysluplný život – pomáhat bližním a konat dobro.
Lžete Otče, zhřešil jste.
27.7.2004
15:35
Všechno má své meze. Z minulých dvou příspěvků sice jasně vyplývá, že se právě nacházím na dovolené, nicméně obsah mých činností je s takovým stavem zcela v rozporu.
Dneska ráno jsem se probudil (za což jsem upřímně rád) a zamyslel se (to mě samotného překvapilo). Usoudil jsem (a to se nestává moc často), že dovolená by se neměla skládat z luxování, vytírání a žehlení. Jaký to objev! (na úterý to není špatný)
26.7.2004
20:34
Vysavač je mrcha, co nikdy nedokáže přejet svou vlastní šňůru. Zásadně nedosáhne tam kam je potřeba. Vždy má plný pytlík a neomylně nevysaje přesně ten drobek, který je vidět.
Ponaučení: Už se nad tou zelenou sací potvorou nebudu rozčilovat. A nejen proto, že zruším všechny koberce.
Mop je marketingový nesmysl předstírající, že hadr na holi může být příjemným pracovním nástrojem. Blbost. Mop je hnusný roztrhaný hadr na holi sloužící k přenášení mokra na špinavou podlahu a vytvářející tak mokrou špinavou podlahu.
Ponaučení: Platí stará dobrá pravda, že co je mokré, to je čisté. A když není, stejně s tím nic nenadělám.
Vypraný papírový kapesník je horší než nevyprané kalhoty s posmrkaným papírovým kapesníkem.
Ponaučení: Ty kalhoty by ještě pár dní určitě vydržely.
Kýbl po okraj naplněný vodou zásadně stojí na místě kam potřebuji šlápnout nebo zajet hadrem. Vylití kýble do záchodu je nemožné bez potřísnění záchodu.
Ponaučení: Kýbl za to nemůže. Nikdy nevytírat záchod před vylitím kýble.
Čistý ubrus je utopie. Životní cyklus čistého ubrusu je zanedbatelný.
Ponaučení: Buď budu bydlet nebo budu mít čistý ubrus.
Kočka nerespektuje mé uklízecí snahy.
Ponaučení: Příště vytřít kočkou.
24.7.2004
13:23
Sedím ve stínu lustru v domě rodičů mé ženy ve městě Kroměříži. Nevím proč, ale hlavou se mi honí střípky z minulých dní. Ty dny byly jiné. Mám již týden volno, což se vyznačuje především tím, že nechodím do práce a mám zvýšenou spotřebu Kb za GPRS.
Rozhodl jsem se, že letošní letní dovolenou, respektive pracovní volno, strávím doma. Nikam nepojedu, nic nebudu balit, nic nebudu zařizovat. Zkrátka si sednu na zahrádku, budu se opalovat, hladit kočky a přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta. A tak se také skoro stalo. Skoro.
16.7.2004
13:39
Jsem mrzutej mimozemšťan, trapně znuděnej okolním pořádkem a neuvěřitelnou sociální jistotou. Jsem tak děsně unuděnej, že mě začala bavit policejní Akce X. S neutuchající vervou bloudím autem po Praze a vyhledávám hlídky kolegů mimozemšťanů. Daří se mi.
22.6.2004
17:07
Každá akce vyvolá reakci. A takhle to dopadne, když se z reakce na reakci stane článek.
Článek: Říkanka o zbytečné činnosti
Komentář: Takže už ten adresář “Goebl” můžu smáznout, nebo se ještě něčeho dočkáme? ;) (Marvin)
Odpověď:
28.5.2004
13:47
Každé ráno jezdím do práce stejnou cestou.
Na jedné z křižovatek je vždy dopravní zácpa.
U ovládání semaforů stojí policista.
Každé ráno jsem po průjezdu této křižovatky otrávený onou zácpou.
Dnes, tak jako každé ráno, jedu do práce stejnou cestou.
Na jedné z křižovatek, kde je vždy dopravní zácpa, dopravní zácpa není.
U ovládání semaforů rozhodně nestojí policista.
Zcela výjimečně nejsem po průjezdu této křižovatky otrávený.
Pane policisto, nesahejte prosím na ovládání semaforů.
14.5.2004
12:33
Asi by mě překvapilo, kdyby v mém životě proběhl alespoň týden, kdy by se nestalo něco divného. Přimlouvám se, aby byl chvíli klid od nelogických zpráv, pozoruhodných událostí či bombastických odhalení. Přijde mi normální, že roste tráva, kvetou jahody, odkvétají rybízy, občas prší, občas ne. O to víc mě překvapují hlouposti a nesmyslnosti povýšené na důležité informace.
7.5.2004
11:08
Možná Vám teď budu připadat jako blázen, ale poslední dny se zabývám velmi kuriózní otázkou. Asi by bylo nesrozumitelné vysvětlovat jak jsem k ní došel a proč mě ona problematika zajímá. Jen naznačím, že k otázce mě dovedla má kamarádka a taneční partnerka J., která se dostala do sporu s Neandrtálcem.
Samotná otázka zní takto: Kolik korun českých zaplatíme za el.energii při 10-ti hodinovém provozu elektrické rychlovarné konvice, pokud má spotřebu 2000W a 1KWh stojí (pro zjednosušení) 4Kč?
Předem děkuji za Vaše odpovědi na tuto klíčovou a v posledních dnech zcela zásadní otázku.
Jinak Vás rád uvidím v mém novém, pevně věřím, že přechodném, bydlišti Mezi ploty.
4.5.2004
15:23
S příchodem jara jakoby se všechno tak nějak zrychlilo. Datumové políčko na hodinkách peláší jak splašené. Všude kolem se děje mnoho nového. Příroda se rozhodla, že změní šedivý kabát za zelený, lidé odhazují bundy a svetry, auta vyměnila obutí a večerní zprávy v telce začínají za světla.
19.4.2004
21:01
Venku je již několik dní krásně a mě baví houpat se na skalách. Do toho spousta práce a já bych tak moc chtěl lenošit. Slunce vyhrává nad modravým světlem notebůčku. Přesto mám potřebu udělat si pár poznámek, neb události kolem mne se dějí příliš rychle. Mrzí mě, že můj zúžený časoprostor nedovoluje zamyslet se nad některými věcmi hlouběji. Je to fofr a mě unikají souvislosti.
13.4.2004
19:17
V pátek jsem psal, že je naprosto nezbytné opustit na několik dní rodnou hroudu a vydat se za lahodnou krmí do jižních zemí. Nyní, v úterý, je na místě, abych uvedl věci a události na pravou míru.
Říká se, že na každém šprochu pravdy je trochu a tak i na onom pátečním příspěvku je cosi pravdivého. Konkrétně to, že máme s Marvinem rádi dobré jídlo a že jsme pro jeho konzumaci ochotni udělat ledasco.
Tentokrát byl ovšem cíl naší cesty do Chorvatska zcela odlišný. Náš kamarád (možná již bývalý) je kapitán a vlastní flotilku dvou jachet. Jelikož zanedlouho začíná sezóna, bylo zapotřebí lodě připravit k plavbě. To znamená spousty práce a dřiny. Chtěl jsem dát cestě i jiný rozměr a vymyslel tak pohádku o touze po rybě.
9.4.2004
16:00
Když chceme k obědu rybu, jedeme k moři. Ano, takoví jsme my. Já a Marvin.
Máme s Marvinem takovou úchylku. Občas se nám stane, že dostaneme neukojitelnou chuť na něco dobrého k jídlu nebo k pití a pak neznáme bratra. V tu chvíli začneme vymýšlet, kde by se ony aktivované chuťové buňky daly uspokojit. Mnohdy nás napadají neuvěřitelné kombinace.
Za celkem zanedbatelné považuji časté cesty do Písku, neboť právě tam je nejlepší indická restaurace ve střední Evropě. Mnohem více vysilující a časově náročné jsou cesty za pokrmy do zemí jejich původu.
A tak se nám tuhle stalo, že jsme jeli na víkend na kávu do Damašku, jindy jsme museli ausgerechnet na čapátí do Indie a kde jinde než v Egyptě se dá jíst speciálně kořeněné mleté maso. Vídeňskou kávu pijeme jenom ve Vídni, norimberské párečky nejlépe grilují v Norimberku a do Drážďan jsme nejednou zavítali za bílou opékanou klobáskou.
Za naprosto logické se tedy dá považovat, že turecký med nejlépe chutná v Turecku. Marvinova chuť po tomto sladkém opojení byla tak velká, že jel dokonce beze mě. K cestě za tureckým medem zlákal DuPeho.
Ale vraťme se k, v úvodu avizované, rybě. Od pondělka neslyším nic jiného, než že musíme někam na pořádnou, dobře kořeněnou, zlehka opečenou nebo v marinándě připravenou, rybu. Co bych zapíral, již ve středu jsem na lahodný rybí pokrm dostal chuť také a zbývalo tedy jen vymyslet, kam na oběd zajedeme.
To bychom nebyli my, abychom nevymysleli nějakou bejkárnu. Slovo dalo slovo a tak dnes, kolem devatenácté hodiny, vyrážíme do Chorvatska. Konkrétně do městečka Vodice, které se nachází v malebné mořské zátoce a kde známe bezvadnou konobku. Dělají tam ty nejlepší ryby na světě! V pondělí se musíme vrátit a tak poreferuji, jak gurmánský výlet dopadl ;-)
5.4.2004
13:01
Člověk má na jaře spoustu starostí. Zasadit stromy (dvě jabloně), udělat zcela nový a krásný živý plot v předzahrádce (40 buxusů, 5 pytlů kůry, 3 pytle zahradní zeminy). Zamyslet se nad smyslem rybízu a pro jistotu založit 10 metrů dlouhý živý plot právě z nich (2x bílý, 2x červený, 2x černý, 2x angrešt, 3 pytle zeminy). I přes protesty zbytků rodiny začlenit do zahrady japonskou vrbičku s bílým květem, neboť je k uzoufání překrásná (jen kdyby nestála 500,-Kč). A do nejteplejšího rohu samo sebou vklínit keřík borůvek s řádným rašelinovým podkladem.
29.3.2004
21:57
Sedím a čekám, čekám a sedím, do webových sítí čučím. Tohle čekání nemám rád. Ve střižně si sedí páni umělci a vytvářejí nezapomenutelné umělecké hodnoty. A já? Dřepím v kanclu, chce se mi moc spát a jediné místo, kde zrovna být nechci je přesně to, kde jsem.
Dejme tomu, že se tvůrci vzchopí a tak za hoďku dílko dostřihají, což bude znamenat, že nám zavolají ať se přijdeme kouknout. My se koukneme a první pán řekne hezký, ale dlouhý. Druhý pán dílo zhodnotí slovy hezký to jo a dlouhý mi nevadí, ale chtělo by to víc grafiky. Třetí pán poznamená že to teda dlouhý je, že to grafiku vůbec nechce a že tomu něco chybí, nicméně, že tohle je dobrý základ a že se na tom ještě musí pracovat. Kolegyně utrousí, že vzhledem k jiným dílům to není zas až tak hrozný, čímž tvůrce dokonale otráví.
25.3.2004
17:27
Marvin si koupil digitální foťák.
Spolu s Goeblem byl minulý víkend na horské chalupě v Malých Svatoňovicích.
Oba vypili docela dost piv.
Po čase je políbila múza.
Dostali tvořivou myšlenku.
Odcizili malé Haničce figurky na hraní.
Uklidili jídelní stůl.
A cvakali a cvakali a cvakali až paměťová karta boptnala.
Vystřízlivěli a odjeli zpět do Prahy.
Marvin uložil sadu fotek na server.
Goebl si je stáhl k sobě do notebůčku.
Dneska si na to vzpomněl a tři hodiny si hrál s takovým divným programem.
A výsledkem je toto: Krteček na útěku.
S trochou nadsázky by se dalo hovořit o našem prvním animáči.
A pamatujte, že až za pár let půjdete do kina na nějaký hodně dobrý animovaný film, tak bude jistě od právě vzniknuvší společnosti s důstojným názvem: The last krtek.
12:33
Včera jsem s přáteli navštívil Besídku, což je představení divadla Sklep. Těm co divadlo Sklep znají jistě nemusím říkat, že pódiová show v podání Sklepáků byla skvělá. A těm, co ho neznají to říkám teď, takže to již víme všichni. Alternativní umělci z Dobešky zkrátka opět nezklamali a předvedli výkon hodný uznání.
Víc se vlastně k představení samotnému říct nedá, protože na jevišti nenajdeme celistvý děj. Před divákem se odehrává skládanka skečů, scének, písniček, recitací, vizuálních a zvukových experimentů.
Člověk by mohl při pohledu na rozveselené diváky nabýt dojmu, že podobná vystoupení nemají jinou, než zábavnou hodnotu. A vidíte, není tomu tak. Kupříkladu já jsem si při sledování záplavy humoru, radosti ze života, nadsázky, ironie, parodie, vtipu, jízlivosti a v neposlední řadě naprosto unikátního hereckého umění uvědomil, že je naprosto nezbytné odlehčit pohled na okolní svět.
Byl jsem přiveden k myšlence, že by bylo děsně fajn, kdyby lidi kolem nebrali všechno tak moc vážně. Aby záležitosti nevážné opravdu zůstaly nevážné a nepovyšovaly se tam kam nepatří. Aby si lidi nebrali k srdci kdejakou nepodstatnou informaci a o to víc se věnovali věcem důležitým a podstatným. Aby lidi neměli pocit, že je nutné přemýšlet nad kdejakou slátaninou, která se mnohdy může tvářit jako nechutně závažná.
Sklepáci mi zkrátka připomněli, že ty nejdůležitější věci jsou povětšinou takové, které se týkají mě osobně, mého nejbližšího okolí, mé rodiny, mých přátel. A že z těch ostatních, zdánlivě obrovských a neuchopitelných problémů, si, klíďo píďo, můžeme dělat srandu.
A kdyby nám náhodou nebylo do smíchu tak jako Sklepákům, tak si alespoň zachovávejme dostatečný odstup a nadhled. Vážně – převážně ne všechno vážné je myšleno vážně. A platí to i opačně. Některé věci nevážné, mohou být, zcela vážně, velmi vážné. Ale to záleží na úhlu pohledu ;)
23.3.2004
17:27
Pravda je snůška slov co mnohdy bolí. Pravda je úleva od soukolí polopravd a lží. Pravda je propast. Pravda je meteorit tavící se v atmosféře – pravda je světlo – než zhasne nad zemí.
19.3.2004
8:57
Nejsem žádný hráč počítačových her. Nějakou tu hru v Palmu si zahraji akorát tak v čekárně u zubaře a na hry v mobilním telefonu pohlížím s mírným despektem.
Existují ovšem dvě výjimky potvrzující pravidlo. V době vlastnictví mobilního telefonu Ericsson T39 jsem ulítl na Tenisu, který se dal hrát přes Bluetooth. Nelítostné zápasy jsme ponejvíce hrávali s kolegy v práci, když jsme se sešli v oné místnosti, kde jsme si všichni rovni.